O studii

Studie Česká internetová ekonomika 2016, jejímž zpracovatelem je BDO Advisory s.r.o., navazuje na studii Česká internetová ekonomika 2013 a kromě aktualizace základních dat týkajících se výše příspěvku internetové ekonomiky k HDP nebo dopadu internetové ekonomiky na zaměstnanost, přináší i další témata, jako jsou využívání informačních a komunikačních technologií v podnicích, v domácnostech a mezi jednotlivci, trendy a bariéry rozvoje internetové ekonomiky, která tvoří průřez celou internetovou ekonomikou.

Data a číselné údaje uvedené ve studii primárně vychází z veřejně dostupných dat sledovaných jednotlivými institucemi na makroekonomické úrovni. Mezi tyto instituce patří především Český statistický úřad, Eurostat, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Sdružení pro internetový rozvoj, Google, Asociace pro elektronickou komerci a další.

Instituce zveřejňují aktuální informace a data v odlišných termínech, a proto za účelem dosažení co největší aktuálnosti předkládané studie zpracovatel přistoupil k použití vždy nejnovějších dostupných dat.

Údaje uváděné v časové řadě jsou, z důvodu návaznosti na dříve zpracovanou studii 2013, převážně za období 2011 – 2015 a reflektují tak vývoj v odvětví internetové ekonomiky v čase.

Zadavatelem studie je Sdružení pro internetový rozvoj (SPIR), realizátorem je BDO Advisory s.r.o.

Rámcový obsah studie

  • Vliv internetové ekonomiky na HDP
  • Vliv internetové ekonomiky na zaměstnanost
  • Statistiky využívání internetu v podnicích ČR
  • Vliv internetové ekonomiky na konkurenceschopnost ČR
  • Trendy v oblasti internetové ekonomiky
  • Bariéry a příležitosti rozvoje internetové ekonomiky

Manažerské shrnutí studie

Celkový příspěvek internetové ekonomiky k hrubému domácímu produktu České republiky (HDP) v roce 2015, skládající se z příspěvku sektoru informačních a komunikačních technologií (ICT), příspěvku informačního a mediálního sektoru včetně internetové reklamy a příspěvku e-commerce, činí 4,13 %. Oproti roku 2011 došlo k nárůstu příspěvku IE k HDP ČR o 0,6 procentního bodu, což je v nominálním vyjádření 23 908 mil. Kč. Největší část příspěvku (3,85 procentního bodu) je tvořena příspěvkem ICT sektoru (175 310 mil. Kč).

Příspěvek ICT sektoru je v největší míře ovlivněn nárůstem absolutní přidané hodnoty IT služeb (+ 25 808 mil. Kč v roce 2015 oproti roku 2011) a poklesem absolutní přidané hodnoty telekomunikačních činností (- 13 996 mil. Kč v roce 2015 oproti roku 2011).

Příspěvek informačního a mediálního sektoru k HDP v roce 2014 činil 0,04 %. Největší mírou se na tomto příspěvku podílela přidaná hodnota internetové reklamy (86 %, v nominálním vyjádření 1 504 mil. Kč), která se oproti roku 2011 zvýšila o 68 %. K poklesu přidané hodnoty za stejné sledované období došlo v odvětví vydavatelských a informačních činností, kde absolutní přidaná hodnota poklesla o 5 %.

Příspěvek e-commerce k HDP v roce 2015 činil 0,24 %. Objem e-commerce v ČR, vyjádřený tržbami, roste ročním tempem cca 16,5 %. Mezi lety 2011 a 2015 došlo k nárůstu tržeb o 84 %.

Mezi mírou zaměstnanosti a vývojem HDP existuje pozitivní korelace. Zaměstnanost i HDP reaguje na vývoj ekonomiky v důsledku hospodářských cyklů. Při růstu HDP se zvyšuje míra zaměstnanosti a vice versa.

Podíl ICT sektoru na celkové zaměstnanosti v České republice je v porovnání s ostatními evropskými státy průměrný. ICT sektor se podílí 2,9 % na celkové zaměstnanosti. Při pohledu na jednotlivé složky ICT sektoru roste zaměstnanost v IT službách a ICT obchodu.

Rozvoj ICT technologií nemá přímý vliv na celkovou míru zaměstnanosti, ale ovlivňuje zaměstnanost nepřímo požadavky na změnu profesní struktury a změnu požadavků na zaměstnance ve prospěch pozic s vyššími nároky na odbornou kvalifikaci.

Požadavek na změnu profesní struktury ze strany poptávky zaměstnavatelů byl identifikován v níže uvedených oblastech.

  • Rostou nároky na pracovníky z hlediska digitální gramotnosti. Alespoň základní ovládání technologií je v mnoha případech očekáváno i u pozic bez nároků na odbornou kvalifikaci.
  • Vznikají nová odvětví podnikání fungující na principu internetové platformy (různé formy sdílené ekonomiky), což dává prostor pro vznik velkého množství pracovních míst (více v kapitole 6 Trendy).

Průměrná hrubá mzda (PHM) v ICT průmyslu odpovídá průměrné hrubé mzdě v národním hospodářství. V případě obchodního segmentu ICT sektoru se PHM pohybuje na 140 % PHM národního hospodářství. U segmentu IT služeb a telekomunikací dosahují PHM přibližně dvojnásobku PHM národního hospodářství, což odpovídá dlouhodobě vysoké poptávce po těchto pracovnících a jejich omezené nabídce na trhu práce. Nejvyšší PHM mají specialisté v oboru ICT v peněžnictví a pojišťovnictví.

Podíl IT odborníků na celkové zaměstnanosti v České republice je mírně nadprůměrný ve srovnání s ostatními státy Evropy. Větší podíl IT odborníků na celkové zaměstnanosti mají státy, ve kterých je ICT sektor rozvinutější než v České republice – zejména to jsou Finsko, Švédsko, Estonsko, Nizozemsko, Spojené království, Maďarsko, Slovinsko, Švýcarsko, Lucembursko, Malta.

V roce 2015 bylo 98 % českých podniků připojeno k internetu – o 3 % více než je průměr EU. V připojení k vysokorychlostnímu internetu ovšem české podniky za průměrem EU výrazně zaostávají – pouze 7 % podniků bylo v roce 2015 k internetu připojeno rychlostí minimálně 100 Mb/s.

Většina českých podniků (více než 90 %) využívá internet pro přístup k bankovním a dalším finančním službám. V používání internetu ve vztahu k veřejné správě si stojí české podniky nad průměrem Evropské unie (EU) – většina podniků v roce 2015 internet za tímto účelem již používala.

Celkem 83 % českých podniků mělo v roce 2015 vlastní webové stránky. Podíl jednotlivců využívajících sociální media v ČR mezi roky 2011 a 2015 vzrostl z 27 % na 41 %. Podíl podniků využívajících sociální media v roce 2015 dosáhl hodnoty 23 %. Podíl využívání sociálních medií za účelem náboru nových zaměstnanců vzrostl mezi roky 2013 a 2015 ze 4 % na 10 % (u podniků, které sociální sítě využívají). Pokročilý software pro analýzu dat (např. CRM) využívalo v roce 2015 pouze 17 % českých podniků, což bylo o 4 % méně než průměr EU.

Podniky v ČR používají k obchodování ve velké míře tzv. počítačové sítě, mezi které patří kromě internetu také mezipodnikové informační sítě, pronajaté datové okruhy, atd. Nejvíce jsou počítačové sítě využívány velkými podniky s více než 250 zaměstnanci. Česká republika byla v roce 2015 v top 5 zemích EU, kde byl podíl podniků s prodejem přes počítačové sítě největší. V České republice (ČR) v roce 2015 tvořily 30 % všech tržeb podniků tržby z elektronických prodejů.

Mezi vybranými[1] zeměmi EU zaznamenala ČR v roce 2014 nejvyšší podíl investic do ICT vybavení a softwaru v poměru k HDP 3,6 %.

V roce 2015 mělo přístup k internetu 79 % českých domácností. Nejvíce domácností s připojením k internetu bylo v roce 2015 mezi domácnostmi s dětmi (94 %). Podíl jednotlivců využívajících internet pro interakci s veřejnou správou byl v roce 2015 v ČR (32 %) nižší než průměr v zemích EU (47 %). Cena mobilního internetu ve srovnatelných datových balíčcích je v ČR vyšší v řádu desítek procent oproti zemím EU. Balíček 512 MB lze v ČR pořídit za cenu o 30 % vyšší (při předpokladu využití nejnižší cenové nabídky), balíček 2048 MB je v ČR dražší o 68 % než je průměrná cena v EU.

Mezi nejvýraznější trendy internetové ekonomiky patří v současné době sdílená ekonomika, která se plně uplatňuje v ubytovacích službách a v omezené míře proniká i do oblasti dopravy. Dalšími trendy jsou Big Data a Cloud Computing, což jsou podnikové technologie umožňující firmám efektivní analýzu velkých objemů dat, rychlejší rozhodování a optimalizované řízení procesů. Ve fázi vývoje je prozatím internet věcí, který nachází uplatnění od tzv. wearables (nositelných zařízeních), přes chytré domácnosti, až po chytrá města.

Hlavní bariéry rozvoje internetové ekonomiky byly identifikovány ze strany veřejné správy a jsou to především absence čerpání dostupných dotací na rozvoj vysokorychlostního internetu a s tím spojená nízká míra jeho pokrytí, nízká míra využívání informačních technologií orgány veřejné správy takovým způsobem, aby řešení životních situací mezi občanem a úřadem nevyžadovalo osobní účast občana. Mezi příležitostmi, které by mohly zásadním způsobem zvýšit konkurenceschopnost ČR, bylo identifikováno zavedení jednotné elektronické identity; zavedení e-rezidentské karty; vybudování sítí nové generace (NGA); vytvoření jednotné, dlouhodobé a nadrezortní strategie rozvoje ICT sektoru; implementace nástroje Právní a elektronický systém pro podnikatele (PES).

[1] Srovnání bylo provedeno se zeměmi, u nichž byla dostupná data o podílu investic do ICT vybavení a softwaru k HDP a jsou to následující: Belgie, Bulharsko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Švédsko, Velká Británie.